Mikkeller & Friends

michal e. okomentoval před téměř 11 roky hospodu následovně:

Tyrkysová podlaha, jednoduchý nábytek ze světlého dřeva, na každém stole malá svíčka. Sem tam květina v sedmičkové láhvi. Na první pohled by se zdálo, že tento bar je výsledkem nějakého výprodeje v Ikei, nicméně jakožto kulturní barbar se raději o takových věcech v kolébce moderního designu moc nevyjadřuju. Asi pět průchozích místností poskládaných tak nějak do kruhu tvoří malé bludiště. Jedna místnost je využita jako skvělá pivotéka, v dalších dvou je výčep. Tedy výčep... 40 píp s vybranými domácími i zahraničními minipivovarskými kousky. Nejvíce piv zamozřejmě z Mikkelleru, pak místní To Øl, dále Belgie, Španělsko, USA, Skotsko, Itálie a dokonce i Japonsko. Před i za barem mladí muži s pěstěnými plnovousy, výraznými brýlemi, kostkovanými svetry a tenkými, upnutými kalhotami, které rozhodně nelze přetáhnout přes výrazné boty. Kromě hipsterů jsou zde ale i normální lidé. Společné mají jedno: ať už ve stoje či v sedě, ladně pohoupávají s dvoudecovými skleničkami na vysokých stopkách, dlouze přivonějí, jemně upíjejí, vyměňují si skleničky a komentují. Takhle nějak to vypadá v jednom z nejlepších pivních barů starého kontinentu. Jak bylo zmíněno, na výběr je 40 čepovaných, výhradně minipivovarských kousků. Některé z nich jsou rarity a u nás v podstatě nevídané věci. Zastoupena je řada různých států, stylů, voltáží (max kolem 18,5% alk.), a dokonce i ročníků (např. čepované pivo z roku 2009). Cestu k mému srdci si zde mimo jiných nově nalezly i lambiky. O pivech je třeba však už něco vědět, trochu se orientovat ve stylech, jinak může být konzument běžných ležáků zdejším pivem poněkud zaskočen. Ono je vůbec lepší ujasnit si priority, vytvořit si nějaký pomyslný "beerplan", který usnadní pozdější výběr, protože pročíst nabídku zabere aspoň tolik času, jako v restauraci jídelní lístek. I když s přibývajícími skleničkami nějaké naivní plány vezmou za své, kdo by to neznal... Každopádně host obdrží nápoj, který si zcela vynutí jeho pozornost, doslova zatemní mozek. První přivonění a surový aromatický nával dá na chvíli zapomenout na všechno a všechny okolo. Pivka jsou nádherná a člověk se nestačí divit, jak jedna dvoudecová sklenička dokáže na dobrou půlhoďku pobavit. Jaká škoda, že smyslové vjemy nelze uložit a později pro připomenutí těch nádherných chvil vyvolat tak, jako vjemy vizuální. Ačkoli je třeba objektivně dodat, že se najdou i piva slabší (ovšem slabší jen ve vztahu ke zdejší úrovni). Pokud se jedná o ceny, pak v případě, že zde návštěvník hodlá strávit několik hodin, a pochází z Česka, musí si prostě představit, že dánské koruny jsou jen nějaké žetony, za které se vyměňují plné skleničky. Nemá totiž smysl přemýšlet, jestli si dá dvě deci pivka za 140, nebo za 160 Kč. Nejdražší stojí něco málo přes 200 Kč, nejlevnější byla zajímavá mikkelleří interpretace pilsneru za 90 Kč. Ale to už je Dánsko, co narobíš?